Skip to main content

Posts

newest

Takže už máme podzim.

Je to tak, dnes jsem oblékla podzimní kabát a holinky. Šedo se mi obtáčí kolem kotníků a za očima víří vodu. Je mi úzko. Vystavila jsem si strašidelnou viktoriánskou fotku v rámečku. Přichází podzim. A já odcházím z pohodlnosti léta a nicnedělání, fakticky i psychicky, už se ve mně kumuluje tíha reality, ve které musím chodit do školy a do práce a řídit se pravidly společnosti a musím skutečně chodit na místa a snažit se socializovat a pak bolet a být vyčerpaná.  Zase se ale blíží říjen, což je měsíc mému srdci a temnému duchu nejbližší, protože se konečně můžu oblékat jako čarodějnice a nikdo mi to nemůže zazlívat (... si myslím, ale opravdu to tak nefunguje). To je pozitivum. A taky vytáhnu Halloweenskou krabici ze sklepa a ověsím si byt kostrami a pavučinami s pavouky a girlandami s duchy. A na knihovnu si postavím hrob. Ať už to je. Občas je mi smutno a bolí to. Ptala jsem se M., jestli je to normální, a on mi řekl, že je. To mě uklidnilo jen tak trochu. Občas se př

Latest posts

"Jak ti může bejt teskno? Ti tu tak hezky zpívám."

Vyznání lásky do megafonu, aby to vystihlo hlasitost pocitu

"Jdi od něj vole! Nebo ti přijdu dát bitch slap."

Broskvový světlo jako balzám na duši

"Nečekáš celá. Část jo, ale to neni špatně, a rozhodně to neznamená, že se neposouváš."

"Je to devítka, ty hegeliánskej špióne."