Skip to main content

Posts

newest

Čas běží

Za slunečných dnů netrpělivě čekám na vůni jara, všechno se ale pořád zdá šedivé. Neúprosně zapisuju statistiky života a snažím se z nich vyčíst nějaký vzorec. Žádný nenacházím. Zdá se, že je všechno nahodilé. Automatičnost dní se začíná podepisovat na mojí energii. Pořád jen produkuju, ale nedaří se mi regenerovat se. Jako by se ze mě začínaly odštěpovat kousky toho, co doposavad bylo. Povětšinou se nijak necítím, autopilot za mě plní úkoly a odesílá mě spát, budík mě dostane z postele, kafe už mě neprobere, poslouchám We are splitting a cítím v sobě jakousi znatelnou propast. Bojím se, že jsem si určila osud, který se mi nezamlouvá. Bojím se taky, že se tak teď cítím jen pod návalem stresu a léků, že provedu něco nevratného a budu navždycky sama. Jsem rozpolcená a nemám komu to říct. Musím zachovat tvář. Cítím se vyčerpaná. Chci být sama. Bojím se samoty. Naučila jsem se překonávat věci, k tomu jsem byla odjakživa vedena - nevzdávat se, chodit přes mrtvoly, doslova. Uvízla jsem něk…

Latest posts

Psací rychlovka při čtvrtku

Nakata rád úhoře

Anarchistické cukroví

It looks sad, ale Valerie nebrečí